Zajel jsem si do Litvínova z důvodu zakoupení Mogulu TSF na jedné zdejší
pumpě, ale nevěděl jsem o kterou jde, takže se mě doprovodil nakonec Jacktor. Do
zásoby jsem si pořídil rovnou dvě litrová balení a po krátkém rozmýšlení jsme
spáchali krásnou vyjížďku :o).
Dneska jsem dělal, že dělám v garáži na číze a zrovna když jsem nandaval
nádrž a vona mi tam furt né a né jít, tak mi začal zvonit mobil. Sakrrrr, dopr...
kdo to, kurv....., že by drahá polovička? Ne, byl to jawaman. No tak sem zklidnil
hormón a zvednul jsem to. "Ahoj, prosím tě, jsem tu v Litvínově chtěl bych koupit
to TSF-ko, můžeš mi říct kde je ta pumpa?" Tak jsem mu sdělil, že jsem v garáži
a ať se staví. No ve finále jsem ho doprovodil na pumpu a pak dalších asi 50 km
po horách?!? Hm, super vijížďka, slunce na obzoru, teplota ok a po mracích ani
stopy. Začalo to zámkem Jezeří, ohroženým to objektem hnědouhelného šílenství
severu. Řikám si, tam vejš v kopcích jsem ještě nebyl a šup jelo se. Naskytl se
nám nádherný pohled na severočeskou hnědouhelnou pánev a obzvláště na důl Čs.
Armáda. No super to stačí :o). Jedeme vejš. A furt vejš..... A najednou
bloudíme. Nakonec nás nezklamal orientační smysl a postavení slunce daleko za
horizontem a přijíždíme do Nové Vsi v horách. Jawaman si okamžitě fotí větrné
elektrárny. Navrhuju jízdu dál kolem německé hranice do obce Mníšek a pak Klíny,
jawaman souhlasí a tak vyrážíme. Sakr, vlítla mi do ucha muška, jedu z kopce a
tak si hraju na machra a sundávám za jízdy brejle a helmu. Jo je to v cajku, ale
ti policajti se nějak divně křenili. Přijíždíme do Mníšku, je tu hraniční
přechod a tak jen suše konstatujeme něco o porcelánovejch trpaslíkách a
vietcongu. Jedeme dál. Nádherná nová silnice je fakt špicová a nepotkáváme
žádnou plechovku. Žádnej štěrk ani jiná nečistota, nám nekomplikuje divokou
jízdu vpřed (80km/h). Dostáváme se na Klíny, pěknej výhled na sjezdovky a okolní
panoráma, nás nutí zastavit a něco málo nafotit. Ok, jedeme dál. Už jenom z
kopce rovnou do Litvajzu (Litvínov). Ouha, neteče benál, přepínám na rezervu a
říkám si "je to v poho". Ten prosvištíme rychlostí linkového autobusu a je čas
se rozloučit. Mávám jawamanovi na rozloučenou a málem zapomenu brzdit do
odbočky. No, zvládnul jsem to. Uklízím Jawušku do garáže a s hubou od ucha k
uchu spokojeně odcházím domů.....